Naše vínařství nestojí na marketingu, ale na hlíně, rukách a čase.

Navazujem na rodinnou tradici vinohradnictví, co začala dávno před námi – sklep máme ze 17. století a vinice, které vysadili moji rodiče v roce 2002, dnes dávají vína, co mají hloubku a paměť. Od mala jsem byl u toho. U lisování, lahvování, i u prvních chyb.
A protože mi to nestačilo, přidal jsem k tomu studium na Mendelově univerzitě.
Ne kvůli diplomu, ale abych vínu rozuměl do hloubky.

Dnes dělám víno, který si na nic nehraje. A dávám mu čas, protože ten je nejcennější.

Proto stojí za to.